Počítače, telefony a tablety – zhouba malých dětí nebo pomocníci unavených rodičů?

Dlouho, opravdu DLOUHO jsme s manželem zvažovali, zda našim šestiletým dvojčatům, navštěvujícím první třídu, pořídíme k vánocům tablet nebo dokonce telefon. Proboha PROČ?  Přesně proto, že to vidí u staršího sourozence a téměř u všech svých spolužáků již od školky a déle než dva roky nemluví o ničem jiném na každé narozeniny, svátek či blížícího se Ježíška.

Telefon jsme zavrhli, jelikož naše děti ještě nepotřebují nikam telefonovat. Zajímají je pouze hry a písničky. Nakonec jsme dali hlavy dohromady a koupili dětem tablety.
malý chlapec s tabletem
KLUCI BYLI ŠŤASTNÍ!
Když celou rodinu den po Štědrém dnu skolila zákeřná chřipka a pár dnů na to kluky ještě přemohly neštovice, děkovali jsme sobě i Bohu, že jsme klukům tablety pořídili. Nebyli jsme s manželem téměř schopni vylézt s postele, tak tak jsme se postarali o děti, jídlo a běžné věci, ale schvácení horečkou jsme vždy odpadli zpátky do peřin. Kluci, kteří se z chřipky „vylízali“ mnohem dříve než my, byli v zajetí svých elektronických kamarádů hodní jako pěny a nechali nás alespoň prospat se a odpočinout.

JENŽE!  Za těch pár dní naší totální neschopnosti si naši chlapečkové stihli vypěstovat tak sinou závislost, že s nimi nebyla řeč a každé odložení tabletu doprovázely neskutečné scény a řev.

TAK TO TEDY NE!
Stanovili jsme si pravidla. Hodinu dopoledne (pokud nebudou ve škole), hodinu odpoledne a pondělí a ve středu zcela bez tabletu. Velkým pomocníkem je nám „minutka“, kterou natahujeme na hodinu, a kluci vědí, že po zazvonění, mají tablet hezky odevzdat.  Abyste si nemysleli, tak jinak jsme úplně normální rodina a kromě tabletů hrajeme běžné stolní hry, čteme pohádky, máme lego a DOKONCE chodíme ven! J